Barton-Bandis
Podobně jako neporušený horninový masiv vykazují i horninové diskontinuity nelineární smykové chování v širokém rozsahu normálových napětí. Tato nelinearita se projevuje nejen ve vztahu mezi smykovým napětím a smykovým posunem, ale také v obálce smykové pevnosti, jak je schematicky znázorněno na následujícím obrázku.
a) Diagramy smykové napětí–posun a dilatance, b) Obálka smykové pevnosti
Pro drsné horninové diskontinuity patří empirický model Barton–Bandis (BB) mezi nejpoužívanější kritéria porušení [1–6]. Jeho hlavní výhoda spočívá v relativně jednoduchém stanovení požadovaných parametrů modelu, které mají jasný fyzikální význam [1, 2], jak je uvedeno v následující tabulce.
Symbol | Jednotky | Popis | |
φb | [°] | Základní úhel vnitřního tření | |
JRCp0 | [-] | Vrcholový součinitel drsnosti diskontinuity měřený pro L0 | |
JCS0 | [MPa] | Únosnost plochy diskontinuity v tlaku měřená pro L0 | |
σc | [MPa] | Jednoosá únsnost horniny v tlaku | |
L0 | [m] | Délka diskontinuity proměření JRCp0, JCS0 (laboratorní měřítko) | |
Ln | [m] | Skutečná délka diskontinuity (in situ měřítko) | |
r | [-] | Schmidtovo odrazové číslo na vlhkém a zvětralém povrchu | |
R | [-] | Schmidtovo odrazové číslo na suchém a nezvětralém povrchu | |
A, B, C, D | [-] | Parametry modelu pro určení δeln,max | |
φr | [°] | Reziduální úhel vnitřního tření (stanoven výpočtem) | |
δsp | [m] | Vrcholová hodnota relativního posunu podél diskontinuity (stanovena výpočtem) | |
JRCp | [-] | Hodnota JRCp0 závislá na velikosti (stanovena výpočtem) | |
JCS | [MPa] | Hodnota JCS0 závislá na velikosti (stanovena výpočtem) | |
Kni | [GN/m3] | Počáteční hodnota normálové tuhosti (stanovena výpočtem) | |
aj | [mm] | Počáteční rozevření diskontinuity, bez napětí (stanoveno výpočtem) | |
δeln,max < 0 | [mm] | Maximální uzavření diskontinuity v normálovém směru při čistém tlakovém namáhání (stanoveno výpočtem) |
Další významnou výhodou BB modelu je jeho schopnost reprodukovat experimentálně pozorovanou dilatanci a deformační změkčení po dosažení vrcholové pevnosti. Pro vystižení těchto jevů zahrnuje nelineární kritérium porušení mobilizovaný koeficient drsnosti diskontinuity JRCm. Následující obrázek znázorňuje vývoj JRCm v závislosti na relativním smykovém posunu δs při simulované zkoušce přímého smyku.
a) Koncept mobilizace parametru drsnosti diskontinuity [6], b) Vývoj smykového napětí: vliv velikosti diskonstinuity
Je zřejmé, že vývoj JRCm začíná při nástupu dilatance a dosahuje své maximální hodnoty JRCp při δs = δsp kde:
![]()
![]()
jsou upraveny podle poměru mezi délkou diskontinuity Ln in situ a délkou diskontinuity L0 použitou při laboratorních měřeních. Výsledná odezva diskontinuity pro různé velikosti diskontinuit je rovněž znázorněna na obrázku. Je třeba poznamenat, že před nástupem dilatance je smyková odezva řízena elastickou smykovou tuhostí Ks. V programu GEO5 FEM lze hodnotu Ks buď přímo zadat a podobně jako u kontaktního modelu Mohr–Coulomb ji ponechat konstantní v průběhu celé simulace, nebo ji vypočítat jako funkci měnícího se normálového tlakového napětí σ podle následujícího vztahu:
Kde
kde reziduální úhel vnitřního tření φr je vyjádřen vztahem:
![]()
Podobně jako v případě Ks(σ) je mobilizovaná hodnota úhlu dilatance ψ(σ) funkcí aktuálního normálového tlakového napětí, kterou lze vyjádřit následovně:
![]()
kde pevnost stěn diskontinuity v tlaku JCS rovněž závisí na velikosti diskontinuity následovně:
![]()
Parametr poškození diskontinuity M je dán vztahem:

Nelineární elastická odezva při stlačování. Kromě lineárně elastického chování charakterizovaného předepsanou normálovou tuhostí Kn umožňuje program GEO5 FEM popsat také experimentálně pozorovanou nelineární elastickou odezvu diskontinuit v normálovém směru pomocí následující hyperbolické rovnice:

kde δn představuje uzavírání diskontinuity. Z rovnice vyplývá, že při velmi vysokých hodnotách normálového tlakového napětí σ se poměr a/b blíží mezní hodnotě δeln,max < 0, při níž normálová tuhost diskontinuity Kn roste k nekonečnu. Schematické znázornění odezvy diskontinuity při stlačování je uvedeno na následujícím obrázku.
Nelineární odezva v tlaku v závislosti na daném cyklu
Odvození v Teoretické příručce vede na okamžitou normálovou tuhost Kn(σ) ve tvaru:

Protože δeln,max < 0, je zřejmé, že Kn(σ) roste se zvyšující se velikostí normálového tlakového napětí σ < 0. Počáteční normálovou tuhost Kni a mezní hodnotu uzavření diskontinuity δeln,max lze odhadnout pomocí následujících empirických vztahů
![]()
![]()
kde aj představuje počáteční rozevření diskontinuity v [mm] a σc je jednoosá pevnost horniny v tlaku. Pro mezní hodnotu uzavření diskontinuity δeln,max v [mm] byl navržen následující vztah:
![]()
Závislost parametrů A, B, C a D na zatěžovacím cyklu komplikuje jejich implementaci do numerických modelů. Následující tabulka shrnuje hodnoty těchto parametrů odvozené v práci [3].
Parametr | 1. cyklus | 2. cyklus | 3. cyklus |
A | 0,2960 ± 0,1258 | 0.1005 ± 0.0530 | 0.1032 ± 0.0680 |
B | 0.0056 ± 0.0022 | 0.0073 ± 0.0031 | 0.0074 ± 0.0039 |
C | 2.2410 ± 0.3504 | 1.0082 ± 0.2351 | 1.1350 ± 0.3261 |
D | -0.2450 ± 0.1086 | -0.2301 ± 0.1171 | -0.2510 ± 0.1029 |
Jedním z hlavních omezení uvedené formulace je předpoklad, že odezva diskontinuity při stlačování je čistě nelineárně elastická, bez vzniku trvalého normálového posunu při odtěžování. V důsledku toho model nedokáže vystihnout experimentálně pozorovanou dráhu odtěžování znázorněnou na předchozím obrázku. Namísto toho průběh napětí při zatěžování, odtěžování a opětovném zatěžování sleduje počáteční zatěžovací křivku definovanou hodnotami parametrů uvedenými v předchozí tabulce, viz následující obrázek (a). Formulace dále nezohledňuje snížení normálové tuhosti, ke kterému může docházet u vzájemně posunutých stěn diskontinuit v důsledku dilatance během smykového namáhání.
Následující obrázek znázorňuje vývoj normálové tuhosti s rostoucím normálovým tlakovým napětím a zdůrazňuje vliv zatěžovacího cyklu i velikosti diskontinuity.
Vývoj uzavření diskontinuity s rostoucím napětím: a) vliv zatěžovacího cyklu, b) vliv velikosti diskontinuity
Podrobnosti implementace modelu jsou dostupné v Teoretické příručce.
[1] N. Barton and V. Choubey. The shear strength of rock joints in theory and practice. Rock Mechanics, 10:1–54, 1977.
[2] S.C. Bandis, A.C. Lumsden, and N.R. Barton. Experimental studies of scale effects on the shear behaviour of rock joints. International Journal of Rock Mechanics and Mining Sciences & Geomechanics Abstracts, 18(1):1–21, 1981.
[3] S.C. Bandis, A.C. Lumsden, and N.R. Barton. Fundamentals of Rock Joint Deformation. International Journal of Rock Mechanics and Mining Sciences & Geomechanics Abstracts, 20(6):249–268, 1983.
[4] N. Barton, S. Bandis, and K. Bakhtar. Strength, Deformation and Conductivity Coupling of Rock Joints. International Journal of Rock Mechanics and Mining Sciences & Geomechanics Abstracts, 22(3):121–140, 1985.
[5] N. Barton. Shear strength criteria for rock, rock joints, rockfill and rock masses: Problems and some solutions. Journal of Rock Mechanics and Geotechnical Engineering, 5:249–261, 2013.
[6] S.H. Prassetyo, M. Gutierrez, and N. Barton. Nonlinear shear behavior of rock joints using a linarized implementation of the Barton-Bandis model. Journal of Rock Mechanics and Geotechnical Engineering, 9:671–682, 2017.